Technologie plovoucího snímače
Zrcadlovky Pentax jsou vybaveny jako jediné v současnosti nabízené pravé zrcadlovky technologií plovoucího snímače. Technologie spočívá v tom, že snímač je umístěn na pohyblivé plošce, která je vybavena magnetickými cívkami, díky nimž volně, ale definovaně, plave v magnetickém poli. Fotoaparátu to umožňuje snímačem pohybovat v několika osách. Vertikálně, horizontálně, naklápět vertikálně i horizontálně a také rotovat kolem pomyslné osy procházející objektivem.
Obdobným systémem disponují také fotoaparáty Sony a Olympus, ale tito výrobci již nenabízí zrcadlovky. Sony přešla na SLT s pevným polopropustným zrcadlem u Alfa systému a Olympus jej nabízí v EVF kompaktech s výměnným objektivem. Pentax tedy zůstal jediným výrobcem zrcadlovek s plovoucím snímačem.
Stabilizace pohybem snímače - Shake-Reduction - IBIS - In Body Image Stabilisation
Vše začalo zrcadlovkou K100D, která jako první z Pentaxů nabídla uživatelům
možnost stabilizace pomocí pohybu snímače. Tehdy byla stabilizace pouze dvouosá
a ještě relativně málo efektivní. Ale od té doby uteklo mnoho let a vystřídalo
se několik generací této technologie. Současná stabilizace nabízí korekci v pěti
osách a to až do úrovně 4 EV. Velikou výhodou tohoto systému je, že funguje s
jakýmkoliv objektivem, který je na tělo nasazen. Může to být klidně i úplně
hloupý manuální M42 objektiv.
Nabízí se srovnání s konkurencí. Canon i Nikon spoléhají pouze na objektivy s
vestavěnými stabilizačními systémy. Tyto však nejčastěji sestávají ze dvou
plovoucích čoček, takže kromě stabilizace představují celou řadu problémů.
Běžící stabilizace v objektivu sice dokáže stabilizovat i obraz viděný v
hledáčku a snímaný AF senzory, ale nic není zadarmo. Přidaná sestava nejčastěji
dvou čoček představuje čtyři zbytečné přechody mezi materiály pro procházející
světlo. Třeba už tak složité zoom objetivy tak obsahují ještě více elementů, což
má dopad na množství procházejícího světla. Obecně vzato, čím méně elementů
objektiv má, tím kontrastnější a živější obraz poskytuje. Dalším problémem je
právě pohyb těchto elementů. Nikdy je nelze dokonale zaparkovat, při stabilizaci
vychylují optickou osu objektivu od optimálního středu a při neopatrném
transportu snadněji utrpí ujmu. Je to také další sestava elektroniky, která
okupuje objektiv a je náchylná na zdechnutí. A zatímco tělo zrcadlovky zpravidla
po několika letech vyměníme za novější a lepší, mnohé drahé objektivy s námi
zůstávají mnoho let a vesele přežijí několik těl. Pokud v nich ovšem nezdechne
zbytečná citlivá elektronika. Nadbytečnými elementy v objektivu také trpí bokeh,
tedy kvalita rozostřeného pozadí. A nemohu nezmínit ani problém světelných
objektivů. Zatímco pro stabilizaci v těle není nejmenší problém pracovat i s
F1.2 nebo F1.4 objektivem, nejsvětelnější stabilizovaný canon je v současnosti
EF 35mm F2. Stabilizace v objektivu také nedokáže kompenzovat rotaci kolem osy
objektivu (horizont). Na nabídce objektivů všech výrobců je také jednoznačné, že
ty opticky nejlepší nikdy neobsahují stabilizační elementy. A závěrem -
stabilizovaný objektiv vždy stojí víc než jeho nestabilizovaná verze.
Výhody stabilizace v těle jsou značné. Funkce s čímkoliv. Stabilizuje i rotaci.
Neovlivňuje optické vlastnosti objektivu. A v případě nasazení stabilizovaného
objektivu dává možnost volby.
Má ale SR i nevýhody? Ano, také nějaké má. Při snímání videa je zpravidla trochu
efektivnějši stabilizace v objektivu. U velmi dlouhých ohnisek (nad 300mm) se
již hodí stabilizace obrazu v hledáčku. Ale jde to trochu obejít použitím živého
náhledu a není zase tolik případů, kdy na dlouhé závěrky fotíme s takovými
objektivy bez stativu jen tak z ruky. Sám mám docela dost nafoceno se Sigmou
50-500mm a ani s 1.5x telekonvertorem (750mm optických) není problém v hledáčku
sledovat třeba letadlo nebo ptáka. Měl jsem na zkoušku i modernější verzi tohoto
objektivu s vestavěným OS a zatímco při klidném držení byl hledáček opravdu
stabilnější, tak při jakémkoliv pohybu obraz v hledáčku pro změnu skákavě
lagoval, jak se objektiv marně snažil kompenzovat táhlý pohyb. Ale máme aspoň
možnost volby. Rozdíl v úspěšnosti autofokusu nebyl absolutně rozeznatelný.
Některé objektivy se stabilizací pro Pentax vyráběla Sigma, jsou k nalezení v
sekci OBJEKTIVY.
Nejpokročilejší stabilizací je však kombinace obou systémů - to ale v
současnosti umí jen olympus/panasonic na m4/3 systému.
Pentaxy od K-3 a novější používají během točení videa bohužel již jen digitální
stabilizaci, což znamená ořez obrazu. K-5 ještě stabilizuje i video pomocí
pohybu snímače. Zde je určitě ještě prostor pro zlepšení do budoucna.
Kompenzace pohybu planety pří snímání hvězdné oblohy - Astrotracer
Se stabilizací pohyblivým snímačem je spojena
další unikátní vlastnost Pentaxů. Astrotracer. S pomocí vestavěného přijímače
GPS u některých modelů (K-1, K-3II), nebo při nasazení O-GPS jednotky do patice
blesku u jiných modelů (K-5, K-3, K-50, K-70 atd atd) lze aktivovat kompenzaci
pohybu země pro snímky oblohy s dlouhými časy závěrky.
Jistě jste si při fotografování nebezkých objektů ze stativu všimli, jak rychle
po obloze utíkají. Je to způsobeno rotacií naší planety. Fotografie oblohy se
tak zpravidla pořizují s použitím speciálních hvězdářských stativů, které jsou
vybavené motorky pohybujícími celou sestavou.
S funkcí astrotracer však toto není třeba, neboť Pentaxí zrcadlovky posledních
generací umí pohybovat během expozice pomalu snímačem tak, aby body na obloze
nebyly rozmazané pohybem země.
Úprava kompozice záběru posunem a naklopením snímače
Plovoucí snímač je také využit u vyšších těl pro funkci úpravy kompozice, která dokáže z části nahradit i tilt-shift objektiv. Využití je s fotoaparátem na stativu, kdy si můžete nuceným posunutím snímače upravit požadovaný záběr.
Korekce horizontu
Podobně jako při stabilizaci obrazu umí těla korigovat správný horizont fotky. Fotoaparát při aktivaci této funkce pootočí snímačem natolik, aby docílil vodorovného záběru. Má to samozřejmě omezený rozsah, ale může to velice pomoci lidem, kteří mají tendenci mít všechny fotky o několik stupňů nakloněné, což se nejvíc projevuje na zachycené vodní hladině, nebo na nakloněných stromech a budovách.
Snímání s vysokou úrovní detailu - Pixel Shift
Poslední generace fotoaparátů umí s pohyblivým snímačem ještě jeden trik. Aparát dokáže snímačem pohnout v úrovni několika pixelů tak, aby spolu s opakovaným snímáním dosáhl maximálního sběru dat. Takto získané překrývající-se fotografie následně prolne přes sebe, což má za následek značné zlepšení v úrovni jemných detailů a také to dokáže výrazně potlačit vliv šumu u vysokých hodnot citlivosti ISO. Funkce se sice nejvíce hodí na statické záběry a není použitelná s bleskem, ale fotografům s potřebou maximálního rozlišení detailů pro produktové fotografie, makra nebo i krajinky nabízí maximum detailů.
