Slovo Makro je používáno ve spojení s celou řadou různorodých fotografických nástrojů i technik. Zkusme se podívat na pentaxí možnosti v této oblasti:

 

Makro jako tzv. close-up 

Jedná se o fotografie s větším přiblížením, ale k jejich pořízení obvykle plně stačí objektivy schopné zaostřovat na kratší vzdálenost. Patří sem fotografie květin, detailů, malých živočichů apod. Typickým nástrojem pro takové focení je třeba Sigma 17-70/2.8-4.5 DC Macro. Je to objektiv, který má minimální ostřící vzdálenost přibližně 20cm. To znamená, že umí zaostřit na objekt vzdálený přibližně 20cm od roviny snímače. Rovina snímače je na fotoaparátu označena značkou s vodorovně přešktnutým kruhem. V praxi to vypadá tak, že tento objektiv je při 70mm poloze zoomu s vysunutým tubusem schopen ostřit na objekty bezprostředně nalepené centimetr u čelní čočky. Výsledkem je zvětšení 2.2 : 1.

 

Video ukazuje přesně tento případ:

 

Makro makroobjektivem 

Pravý makroobjektiv je schopen dosáhnout zvětšení 1:1 na úrovni nejmenší ostřící vzdálenosti. Typickými sehnatelnými makroobjektivy pro Pentax jsou DA35/2.8 Macro, DFA50/2.8 Macro, Sigma 70/2.8 DG Macro, Tamron 90/2.8 Macro, DFA 100/2.8 WR Macro a Sigma 150/3.5 Macro. Jak je vidět, liší se hlavně ohniskem. Ohnisko zároveň napovídá o pracovní vzdálenosti a použití. Zatímco s objektivem 100mm F2.8 Macro se dobře pracuje i s malými detaily, u mnohem širšího 35/2.8 macro by si fotograf při focení opravdu malých detailů na 1:1 poměr hodně stěžoval, neboť mu bude zavazet a stínit fotoaparát samotný – pracovní vzdálenost pro plné zvětšení je tu velmi malá. Z toho plyne i použití jednotlivých objektivů. Kratší ohniska jsou menší, skladnější a pro fotografování větších věcí není nutné tolik se vzdalovat. DA35/2.8 je tak vhodný na close-up práce zmíněné v předchozím odstavci, na fotografování produktových fotek jako třeba mohou být hodinky, nože apod. Hodí se také na květiny, chceme-li mít zachycené větší celky. Naopak delší objektivy 100, 150mm i delší se hodí více třeba na focení hmyzu, který si objektivem tolik neplašíme, na focení malých zvířátek, která nás z většího odstupu nebudou chtít třeba uštknout, nebo i na fotografování drobných detailů, kdy nám zbyde dostatek prostoru mezi objektem a objektivem pro nastavení osvětlení. Makroobjektivy jsou zpravidla optika s vysokým rozlišením a malým zkreslením obrazu. Přestože jsou mnohdy docela světelné, pro makropráce se úplně běžne používají clony F11, F14, F16 a objektivy díky kvalitní optice zvládají i s takovým zacloněním produkovat jemné detaily. Clonění je nutné pro dosažení alespoň nějaké hloubky ostrosti – není-li žádána malá. Sekundárně lze delší makroobjektivy používat jako docela slušné portrétní objektivy, neboť poskytují slušný obraz a obvykle pěkně rozmažou pozadí (plynulý jemný bokeh) při nízkých clonových číslech F2.8 - F4. Někdy je ale obraz až příliš detailní a na focených lidech je potom vidět dokonale všechny drobné nedostatky, což není vždy úplně žádoucí. Na fotografování akčních záležitostí se obvykle moc nehodí, neboť mají precizní dlouhý chod ostření a třeba DFA100/2.8 šroubuje sem a tam celým rozsahem ostření docela dlouho.

 

SMC DFA 100mm F2.8 WR Macro

 

 

Makro mezikroužky 

Mezikroužky jsou oblíbená a snadno dostupná varianta, jak získat větší zvětšení za málo peněz. Mezikroužky fungují tak, že oddálí objektiv od snímače a tím vlastně roztáhnou registrační vzdálenost. Nasadíme-li 50mm objektiv na trojčlennou sadu mezikroužků, získáme zvětšení lepší, než jakého dosáhne pravý makroobjektiv. Ale něco za něco. Přijdeme o autofokus, v případě vetšiny mezikroužků i o automatické stavění clony fotoaparátem, takže je potřeba objektiv s clonovým kroužkem pro manuální nastavení. A přijdeme také o spoustu světla, což nám výrazně posune expozici a při zachování nízké citlivosti se nevyhneme dlouhým časům (třeba 1/10s), takže stativ je téměř nutnost. Nejlépe s makroposuvem. Pokud to jde, doporučuji mezikroužky s přenosem elektrických kontaktů a clony. Jsou sice dražší a dnes už je porod tyto mezikroužky od f. Kenko na Pentaxí bajonet sehnat, ale umožní pracovat i s novějšími objektivy, které nemají manuální clonový kroužek. Pro levné plechové mezikroužky bez přenosu se pak hodí objektivy M/A/F nebo FA. Z těch nejdostupnějších třeba M50/2. Dá se tak postavit docela slušná makropomůcka třeba i pod tisícovku..

 

FA50/1.4 a dvě sady mezikroužků

 

Kombinace Sigma 70-200/2.8 + 1.7x AF TC + mezikroužky s přenosem dat

  

Makroměch 

Makroměch je v principu velice podobný mezikroužkům. Vzdálenost mezi tělem a objektivem však jde plynule nastavit v docela velkém rozsahu. Tím se také plynule mění zvětšení. U některých makroměchů lze také natočit deska s objektivem, což funguje podobně jako tilt-shift objektiv měnící průběh roviny hloubky ostrosti. Jednoduše řečeno – ostá oblast obrazu jde trochu přizpůsobit tvaru objektu. Lze sehnat hodně staré kousky, ale také úplně nový macro bellows představený před několika lety. Potíž je u nového kusu, že ho do ČR nejspíš nikdo nedováží. Takže ebay nebo výlet do Japonska, Hong-kongu nebo USA.

 

Otočíme? Reverzní objektiv 

Otočit objektiv bajonetem k objektu a filtrem k tělu aparátu? Ano, přesně tak. Stačí k tomu pořídit reverzní adaptér, který se našroubuje do filtrového závitu a má na sobě bajonet. Při použití objektivu jako třeba FA35/2 lze tímto způsobem získat výrazně větší zvětšení, než kolik zvládne makroobjektiv. Čím širší objektiv, tím větší zvětšení jde obvykle dosáhnout. Použít jde dokonce zoomy včetně základního 18-55, jen je potom potřeba zablokovat otevřenou clonu třeba pomocí kousku maskovací lepící pásky přes clonovou páku objektivu u těch, které nemají clonový kroužek. Druhá nevýhoda je, že na každý průměr filtrového závitu je potřeba jiný adaptér. Snadno lze sehnat 49mm a 52mm. 58mm už je trochu problematičtějsí. Ostatní průměry jedině pomocí závitových redukcí. Mé doporučení je 52mm adaptér a k němu step-down ring na 49mm. To pokrývá většinu běžně dostupných objektivů, které má smysl vzhledem k ohnisku a velikosti takto otočit. A pozor na poškrábání zadního elementu, nebo prach. Stativ a makroposuv jsou při tomto zvětšení nutnost stejně jako dálková spoušť nebo samospoušť, neboť i malinký otřes má veliký vliv na výsledné fotky. Chcete-li ale mít špendlíkovou hlavičku přes půl fotky, je tato metoda docela dostupná možnost.

 

Mikroskop

Bezkonkurenční zvětšení je možno dosáhnout s pomocí mikroskopu, který má tunel na kameru nebo fotoaparár. S využitím vhodné redukce a zrcadlovky lze sestavit i na mnoho let starém mikroskopu aparaturu, která se výsledným obrazem může srovnávat s nejlepšími současnými mikroskopovými kamerkami a to ještě s výhodou RAW a podstatně lepším dynamickým rozsahem velkého snímače. S živým náhledem se také pomocí monitoru snadno zaostřuje, což je důležité, protože hloubka ostrosti se pohybuje při velkých zvětšeních v řádu mikrometrů.